Muzeum lyžování v Dolní Branné je otevřeno

Měl jsem příležitost být u slavnostního otevření expozice historie bílého sportu v Podkrkonoší, resp. Muzea lyžování v Dolní Branné.

Nachází se v nejstarší zachovalé stavební památce obce, více než čtvrt tisíciletí staré roubence čp.1. Přestavba objektu na dnešní podobu muzejního stavení o třech podlažích (včetně suterénu, dříve sklepa a chléva, který byl upraven do podoby muzejní kavárny) je věnována celoživotní sbírce skijáckých, sáňkařských a bruslařských artefaktů, které s láskou a zájmem pečlivě shromáždil a opečovával kantor a trenér lyžařů, místní občan Aleš Suk.
Expozice ve shrnutí umožňuje náhled do vývoje zimních sportů a turistiky, představuje výrobky místních řemeslníků (kolářů, kovářů, ševců, sedlářů) jež překvapí unikátním a kouzelným provedením a připomíná podmínky, ve kterých se zrodila mimořádná sportovní vítězství ve světových pohárech, na mistrovstvích světa a zimních olympijských hrách. Síň slávy s medailemi, poháry či dantesy představuje i výzbroj a ceny nejenom Bohumila Hanče, ale i současných krkonošských sportovců.
Chtěl bych poděkovat Aleši Sukovi a všem, kteří se spolupodíleli, protože Lyžařské muzeum v roubence v Dolní Branné, to je nádhera. Každému vyprávím například o pravých lyžích mistra sportu Bohumila Hanče, které Aleš koupil ještě předtím, než věděl, že bude muzeum. Velmi zdařilé dílo, k výsledku gratuluji. Ať to frčí!,“ uvádí Jan Sobotka.

V režii Aleše Suka a kolektivu spolupracovníků

Při slavnostním otevření muzea Květa Jeriová – Pecková (bývalá československá reprezentantka v běhu na lyžích, trojnásobná olympijská medailistka z let 1980 a 1984) vyjádřila obdiv k realizaci myšlenky, udělat ve vesnici lyžařské muzeum. „Obdivuji vytrvalost, houževnatost a píli, která vedla k jeho vzniku. Je tu mnoho lidí, kteří se podíleli a ti ví, co všechno to stálo a obnášelo. Je moc dobře, že vzniklo, protože Krkonoše a Podkrkonoší je oblast, která zrodila řadu úspěšných sportovců. To jsou ti, kteří děti učili nejdříve chodit a pak lyžovat, pořádali pro ně závody, dělali rozhodčí, trénovali a dovedli k výborným výsledkům a medailím. Muzeum je jim poděkováním a zároveň inspirací generaci, která nastupuje. Lyžařská parta lidí kolem lyžování, to je ta nejlepší sociální síť,“ uzavřela K. Jeriová.

Sběratel, autor myšlenky zrodu muzea a trenér Aleš Suk přítomnou ctěnou společnost v osobním výkladu upozornil mj. na řadu historických artefaktů, ke kterým se váží příběhy konkrétních sportovců, řemeslníků, anebo okamžiku, kdy jako sběratel předmět objevil, koupil, získal, nebo kdy a jak mu ho majitel do sbírky věnoval nebo zapůjčil. Nespočtem zajímavých, humorných, neopakovatelných chvil barvitě a s faktickou znalostí vykreslil data výrovy, situaci či místa použití nebo samotného uživatele. Výsledkem jsou ke shlédnutí s láskou opečovávané archiválie, činící sbírku skutečně mimořádnou.

Významnou je např. servisní bedna od Bartoňů s mazáním lyží, z OH roku 1936 pro skokany, běžce i sjezdaře. Kompletní Sukova sbírka mazacích vosků na lyže činí cca 300 kusů, od nejstarších až po nejnovější, jež byla umístěna v 16 krabicích. „Když jsem z nich vosky v muzeu vystavil, tak jsem si jich zase 11 plných beden odnesl zpět domů do depozitáře, protože se nevešly,“ uvedl sběratel a pokračoval: „Největší peckou, jako jedinou na světě je vosk od Miroslava Zemánka z Vrchlabí, bratra Bohouše, který v roce 1953 vyhrál Zlatou lyži. Mám i první vosky, které se objevily v českých zemích v letech 1908 - 1913, i první syntetické z roku 1903.“
Vystavené kolečkové lyže představil Rudolf Špicar, sám výrobce dvou párů. „Lyže jsou staré 60 let. Když mi bylo 15, byl jsem v učení a můj trenér Ilja Matouš přijel ze Švédska. Mě vyjednal práci dělat kolečkové lyže. Zajistil jsem si kolečka ze sanitních lehátek. Abych získal hliníkové náboje, musel jsem jít na smetiště, rozdělat starý motor, vytáhnout píst, roztavit, nalít do trubky, a tak podobně i s dalšími součástkami. Lyže vznikaly po kouscích, ve finále váží 8 kilo. Udělal jsem dvoje, nemám ani jedny, jak se dostaly sem do muzea nevím, ale jsem za to rád,“ pochválil R. Špicar.

…k vidění je jedna brusle Emericha Ratha, který závodil s Bohumilem Hančem. Byli dva kluci a každý jezdil na jedné brusli jak na kolobrndě. Zajímavé je první lyžařské vázání rákosové, lámalo se a bortilo, proto se bral na túru náhradní pár, dále podvojky hole, lyže slavných, ke každé je znám rok výroby a příběh. Další například raritní skládací lyže, které horští myslivci sklapli, dali do batohu… a tak bychom mohli pokračovat dál...
Sami se zajděte do muzea podívat!

Ke komorním prostoru Muzea lyžování v Podkrkonoší webové stránky www.muzeumlyzovani.cz, mj. uvádí

„Hlavní výstavní sál je doménou historického vývoje bílých sportů. S věcnou střízlivostí připomínáme nesmazatelné kouzlo časů, kdy Svaz lyžařů v Království českém založil svou korporaci jako první na planetě /1903/. Netradičně tvarově a barevně řešené paravány demonstrují stovky pečlivě vybraných exponátů místních výrobců, vyrábějících zimní výzbroj a výstroj pro skijáky, bruslaře, sáňkaře, bobisty, hokejisty, rychlobruslaře i obyčejné smrtelníky – zimní turisty. Co kousek, to nádhera, fortelné botky nevyjímaje. Běžné, závodní, světové, unikátní. Obzvláště bohatou kolekci lyžařského mazání a vosků nelze nevyzvednout. Jde s pravděpodobností, hraničící s jistotou, o nejbohatší konvolut, vystavený v Evropě. Vystaveny jsou stovky mazadel, výrobků 140 firem výrobců ze tří kontinentů. A kolekce se stále doplňuje. Oddělení sáňkařského sportu shromáždilo povětšinou lidové, běžné sáňky – samotížky, housličky, sportky, řiditelné a brzděné, doplněné o ceněnou raritu – Peterův bob na lyžích s originálním systémem zatáčení. Řady bruslí – kolumbusek, šroubovek, čunderek, šlajfek, šnekovek, jacksonek, kanad a šlajfek doplňuje i hokejka samorostka, jakou už dnešní hráči znají jen z vyprávění starců. Významně je zastoupeno najmě dětské nářadíčko – kluzky, dužky, lorencky … to bylo radosti, když se vánoční nadílka pyšnila opravdickými skijemi. Lyžařské hole a byly jich stovky druhů zpracováním, tvarem i materiálem – holt výrobci se tumlovali a sportsmani kupovali. Skijím předcházely kusle, krokve – i ty můžete shlédnout, navíc i zprubovat zápůjčkou ze stojanu ve vstupní hale muzea. Prostředky k zimní turistice – krosny, brotsaky, batohy, vše jest k vidění. Fajnšmekry potěší sbírka účastnických odznaků z vrcholných světových soutěží a významných závodů. Lyžařský materiál jsem začal sbírat v roce 1978. tj. 44 let. sbírka čítá přes 3000 exponátů, do muzea se jich vešlo cca 1013, zbytek je v depozitáři.“ Zde najdete i kontakty na průvodcovskou službu a otevírací dobu.

Snímky Aleše Suka a Rudolfa Špicara ze slavnostního zahájení provozu muzea. Foto. D.Palátková

D. Palátková

Novinky z dění ve Vrchlabí a okolí

Přinášíme Vám nejnovější informace co pro Vás připravujeme a děláme.

Koncept „smart city“ Vrchlabí pokračuje

Koncept „smart city“ Vrchlabí pokračuje

Koncept „smart“ stojí na pilíři, kterým město Vrchlabí vystupuje jako jedno z prvních inteligentních...

Informace z březového zastupitelstva ve Vrchlabí

Informace z březového zastupitelstva ve Vrchlabí

Březnové zasedání městského zastupitelstva přineslo řadu podnětných sdělení...

Pomoc Ukrajině. Ta naše je centrálně koordinovaná

Pomoc Ukrajině. Ta naše je centrálně koordinovaná

Město Vrchlabí, resp. Městský úřad Vrchlabí a Ing. Pavel Řehák, tajemník MěÚ, se pečlivě starají...

Proč volit Zvon?

Sdružení nezávislých občanů a patriotů Vrchlabí, kteří:

• Prokazují dlouhodobý zájem o rozvoj města.

• Zajímají se, znají a prosazují potřeby občanů.

• Mají zkušenosti se správou města a věcí veřejných.

• Usilují o kvalitnější podmínky pro život všech Vrchlabáků.

• Respektují různost názorů.

• Preferují spolupráci před konfrontací.

• Protože nás znáte, víte, co od nás můžete očekávat.